Lezení na Hohe Wand

Guttensteiner Alpen, červen 2003

Hohe Wand patří do horské oblasti zvané Guttensteiner Alpen, která leží jižně od Vídně a přímo navazuje na Vídeňský les. Jedná se o dobře prosluněnou jiho-východní vápencovou stěnu, která je místy vysoká téměř 300m. Bohužel celá výška stěny lezená není, nejdelší cesty zde mají 6-7 lanových délek a jsou vysoké do 200 m. I když je Hohe Wand široká bezmála 10 km, středem horolezeckého zájmu je pouze její střední část, která je dlouhá přibližně 4 km. Celá oblast je velice dobře přístupná a proto se těší velké oblibě nejen u obyvatelů Vídně a blízkého okolí, ale i u návštěvníků že Slovenska, Maďarska i České Republiky. Přijíždějí sem horolezci, turisté a také paraglidisti, kteří zde mají díky pravidelným východním větrům skvělé podmínky pro několika-hodinové lety podél stěny. My jsme dali na doporučení známých a přijeli jsme sem lézt především více-délkové cesty.

Příjezd na Hohe Wand

Jeďte po dálnici A2 z Vídně směrem na Graz. Asi po 40 km, na sjezdu č.44 – Wiener Neustadt – West, musíte opustit dálnici a sjet na silnici č.26 směrem na Weikersdorf. Dále pokračujte po vedlejší silnici přes Winzendorf do osady Stollhof. Za městečkem, nahoře na kopci, uvidíte odbočku vpravo ke stěně a pokladnu, kde se platí mítné. To se naštěstí nevybírá 24 hodin denně, takže pokud přijedete v noci nebo opravdu brzo ráno, nebudete muset nic platit.

Parkování, nocleh a informace

V celé oblasti Hohe Wand je mnoho chat, kde je možné si zaplatit nocleh a dobře se najíst. Parkování je nejvýhodnější hned na prvním parkovišti vlevo, které je těsně pod skalami, a je z něj dobrý přístup ke všem hlavním stěnám. Dobré je, že není tak frekventované jako parkovitě kolem chat na horním platu. Spaní v autě nebo venku je prozatím tolerováno, asi i proto, že poblíž není žádný hotel. Špatné je to ovšem s pitnou vodou, kterou se nám v blízkosti parkoviště nepodařilo nikde najít, když neberu v úvahu napajedlo pro krávy…

Průvodce a turistickou mapu je možné koupit například v horském hotelu Postl, kde se dá nabrat voda i pivo, záleží na co má člověk zrovna chuť. My jsme obvykle dali přednost obojímu J

Rozdělení lezeckých oblastí a obtížnosti

Celá stěna je rozdělena do dvou hlavních sektorů, tzv. přední část a zadní část. Mimo tyto dva sektory se zde ještě nachází jedna oblast na náhorní plošině u osady Dürnbach, kde jsou většinou jedno-délkové cesty a bouldery. Tyto hlavní části se rozdělují do celkem 46 pojmenovaných stěn, na kterých se leze. Doba nástupu od parkoviště pod stěnu se pohybuje od 5-ti do 25-ti minut, výjimečně více. Celkový počet cest ve všech sektorech dohromady je nyní přibližně 900! Zejména v posledních 10-ti letech se zde udělalo mnoho prvovýstupů, převážně ve vyšších stupních obtížnosti.

Nejvíce cest se pohybuje kolem stupně 7 UIAA, ale je zde i mnoho lehčích i těžších. Většina výstupů je sportovního charakteru s velmi dobrým zajištěním, na které jsme zvyklí z podobných oblastí, jako například Peilstein, ale je zde i mnoho klasických cest do kterých je nutné vzít dodatečné jištění v podobě stopperů či friendů. Zajímavé je, že přes tuto velkou variabilitu tady nepotkáte velké zástupy lezců, jako je tomu v mnoha jiných oblastech typu „klettergarten“. Tato skutečnost je na Hohe Wand velice sympatická.

Na své si zde přijdou i milovníci lehčích, ocelovými lany zajištěných cest, tzv. klettersteigů. V obtížnostech do 4 UIAA se jich zde nachází celkem 31!

Doporučeníhodné cesty

My jsme se nejvíce zdržovali v přední části, kde se nám podařilo vylézt mimo jiné několik moc pěkných a oblíbených cest do obtížnosti 7 UIAA. Rád bych zmínil především 6-ti délkovou cestu Direkter Österreichersteig (6-,6+,5+,6,6+,7) na stěnu Totenköpfl a ještě 3-délkovou cestu Südkante (6+,7-,6) na Fuchslochturm (viz. přiložené TOPO). Obě tyto cesty vedou po pevné, pěkně členité skále, a jsou dobře zajištěny nýty. První z nich patří mezi nejoblíbenější spáry v oblasti. Ve skutečnosti se s klasickým spárovým lezením, jaké známe z našeho písku, v této cestě setkáte jen ve velice krátkých úsecích v předposlední lanové délce. Jedná spíše o technické stěnové lezení s krátkým komínem uprostřed, který plynule přechází ve spáru. Pokud zvolíte variantu, kterou jsem zakreslil tečkovaně, zpestříte si tím cestu ve spodní části o skvělé technické plotny a o exponované lezení po malých chytech v poslední délce. Druhá cesta vyniká také technickým lezení po pevné skále po oblé hraně. Obě jsou určitě doporučeníhodné a neměli byste je ve svých plánech vynechat! Ještě za zmínku stojí klasická cesta Totenköpflsteig 6, která patří mezi největší klasiky v oblasti.

Pokud byste chtěli na rozlezení nejprve lehčí a nižší cesty, určitě zajděte na stěnu s názvem Milak-Klettergarten nebo ÖTK-Klettergarten, zde je mnoho dobře odjištěných sportovních cest. Pokud vás naopak lákají těžší výstupy, tak pro vás bude vhodná například oblast Sonnenuhrwand, kde je i několik cest devátého i desátého stupně obtížnosti, přičemž některé cesty začínají slaněním a až potom se leze nahoru! Této stěně jsme se my prozatím zdaleka vyhýbali J

Vybavení

Co se horolezeckého vybavení týká, tak musím zdůraznit především nutnost použití ochranné přilby! Jelikož Hohe Wand se charakterem lezení pomalu přibližuje k horským oblastem, tak zde je zvýšené nebezpečí pádu kamenů. Kameny shazují nejen horolezci, ale také  kamzíci, kteří pobíhají všude kolem. Z toho vyplývá i vhodnost použití dvojitého lana. Ostatní vybavení pro zajištění, jako jsou friendy, stoppery a ostatní jistítka, berte v případě, že budete chtít lézt klasické cesty, které nejsou dostatečně osazeny nýty nebo borháky. Tato informace je vždy naštěstí uvedena v průvodci. Podle našich zkušeností, s novým ručně psaným průvodcem (Thomas Behm: Topos Hohe Wand, cena € 15,-), není potřeba dojišťovat cesty označené symbolem „ppp“, ani „pp“. Cesty označené pouze „p“ je vhodné dojistit, to platí hlavně pro lezce, kteří jsou na tom podobně jako my, tudíž nejsou „přebušení“ morálem. Cesty bez těchto symbolů jsou klasické a kromě starších skob, které jsou v obtížných místech, v nich s největší pravděpodobností nic dalšího nenajdete. Dále budete potřebovat dostatečný počet expresek a plochých smyček, několik volných šroubovacích karabin na vybudování štandu a zbytek určitě už dobře znáte…

Na závěr mi nezbyde nic jiného něž vám popřát šťastnou cestu a věřím, že tentokrát povede na Hohe Wand. Sami uvidíte, že si přivezete mnoho krásných zážitků!